Vývoj kvality ovzduší v Ústeckém kraji

Ovzduší je jednou z nejdůležitějších složek životního prostředí, bez které se organismy včetně člověka nemohou obejít. Vdechovaný vzduch a vše, co obsahuje, se dostává až do nitra lidského těla a přímo tak působí na zdraví člověka. Proto je kvalitě ovzduší věnována velká pozornost jak na národní a evropské, tak i na mezinárodní úrovni.

Ústecký kraj se vyznačuje značnou rozdílností jak z hlediska přírodních podmínek, tak i z hlediska hospodářské struktury, hustoty osídlení a stavu životního prostředí. V nedávné minulosti prošel Ústecký kraj, stejně jako celá ČR, třemi fázemi vývoje z hlediska kvality ovzduší:
1. období 1960–1987: nárůst emisí všech znečišťujících látek, emise z průmyslových topenišť hnědého uhlí, emise chemického a strojírenského průmyslu, emise z koncentrované dopravy, prašné emise ze skrývek a zemních prací
2. období 1988–1998: pokles sledovaných emisí, restrukturalizace průmyslu, odsíření uhelných elektráren, snižování a zrušení distribuce olovnatého benzínu apod.
3. období 1998–2010: nevýznamné snižování emisí, kolísání nebo mírný nárůst znečištění ovzduší (NOx).

Ze statistiky výdajů na ochranu životního prostředí od roku 1989–2014 za celou ČR je patrné, že nejvíce se na ochranu ovzduší a klimatu investovalo v polovině devadesátých let. Od roku 2014 opět stoupají výdaje na ochranu ovzduší, a to v souvislosti se zavedením přísnějších opatření pro znečišťovatele. Nejvíce investorů na ochranu ovzduší a klimatu bylo v období 2010–2014 v Moravskoslezském kraji, následoval Ústecký kraj, nejméně investorů pak bylo v Královéhradeckém kraji. Ačkoliv v posledním desetiletí došlo k výraznému zlepšení kvality životního prostředí, není kvalita ovzduší stále vyhovující.

Současná emisní situace
Nejvýznamnější pokles v období 2000–2014 zaznamenaly v Ústeckém kraji emise VOC (o 49,0 %). Dominantním zdrojem znečišťování v kraji byly v roce 2014 velké stacionární zdroje znečišťování vyrábějící elektřinu a teplo, jež jsou hlavním zdrojem znečištění emisemi SO2 (96,7 %), NOx (85,6 %) a TZL (23,4 %) - viz graf 1. Dalším významným zdrojem znečišťování jsou pak malé stacionární zdroje, především lokální vytápění domácností, produkující emise TZL (70,8 %) a CO (51,8 %). Malé stacionární zdroje jsou rovněž zdrojem emisí VOC v souvislosti s používáním organických rozpouštědel (78,2 %) a emisí NH3 z chovu hospodářských zvířat (92,0 %). Doprava (resp. mobilní zdroje) se na znečišťování ovzduší podílela pouze omezeným rozsahem, a to zejména emisemi CO a NOx (18,8 %, resp. 13,2 %).

Oblast se zhoršenou kvalitou ovzduší
Ústecký kraj se dlouhodobě řadí mezi kraje se zhoršenou kvalitou ovzduší, což je dáno zejména průmyslovým charakterem kraje, lokálními topeništi a také aktuálními rozptylovými podmínkami. V letech 2001 až 2007 docházelo na území Ústeckého kraje k plošnému a dlouhodobému překračování denního imisního limitu stanoveného pro ochranu lidského zdraví pro suspendované částice velikostní frakce PM10. Největší rozsah oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší byl zaznamenán v roce 2005, kdy 36. nejvyšší hodnota průměrné 24hodinového koncentrace PM10 byla překročena přibližně na 63 % území Ústeckého kraje.

Ucelenou informaci o kvalitě ovzduší v kraji v roce 2015 udávají mapy oblastí s překročením imisních limitů včetně zahrnutí přízemního ozonu a bez zahrnutí přízemního ozonu. Dle tohoto vymezení došlo na celkem 26,01 % území k překročení imisního limitu pro alespoň jednu znečišťující látku. Bez zahrnutí přízemního ozonu se jednalo o 4,54 % území kraje.

Síť měřících stanic
Kvalita ovzduší na území Ústeckého kraje se vyhodnocuje na základě dat získaných z automatických měřicích stanic zařazených do Informačního systému kvality ovzduší (ISKO), jehož provozovatelem je Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). Na území kraje je v současné době provozováno 24 automatických měřicích stanic. Z toho provozuje: 15 stanic ČHMÚ, 8 stanic ČEZ, a.s. a 1 stanici Obchodní akademie a Střední odborná škola zemědělská a ekologická Žatec, p.o. Kromě měření koncentrací znečišťujících látek provádí ČHMÚ každoročně modelové vyhodnocení kvality ovzduší, na jehož základě jsou vyhlašovány oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší.

Současná imisní situace
V r. 2015 došlo k překročení imisních limitů na následujících měřicích stanicích: překročení 36. nejvyšší hodnoty průměrné 24hodinové koncentrace PM10 na celkem 2 stanicích: Lom a Most, překročení roční průměrné koncentrace benzo[a]pyrenu pouze na stanici Teplice, překročení 26. nejvyššího maximálního denního 8hod. klouzavého průměru koncentrace přízemního ozonu na celkem 2 stanicích: Rudolice v Horách a Sněžník.
Ostatní imisní limity byly na všech měřicích stanicích umístěných na území Ústeckého kraje plněny. Vzhledem k překročení 36. nejvyšší hodnoty průměrné 24hodinové koncentrace PM10 je nutné situaci v oblasti imisní zátěže suspendovanými částicemi považovat na významné části Ústeckého kraje za velice vážnou.
V posledních letech kvalita ovzduší v celé ČR i přes přijímání množství legislativních a finančních opatření stagnuje, zdraví více než poloviny občanů zatěžují překračované imisními limity pro znečišťující látky. Zhruba jedna třetina obyvatel žije v oblastech s překročenými imisními limity pro denní koncentrace částic PM10 a přibližně polovina obyvatel je vystavena nadlimitním koncentracím karcinogenního benzo[a]pyrenu. Částice PM10 a PM2,5 jsou kvůli schopnosti vázat látky, které mají karcinogenní nebo mutagenní účinky, významným rizikovým faktorem s mnohočetným efektem na lidské zdraví.

Znečištění z dopravy
Ve velkých městech a v městských aglomeracích jsou dlouhodobě významnými zdroji znečištění ovzduší doprava a procesy s ní spojené (primární spalovací a nespalovací emise – resuspenze, otěry, koroze atd.) a emise z malých zdrojů. Doprava je majoritním zdrojem oxidů dusíku, částic PM10 a PM2,5, PM1,0 a další frakcí ultrajemných částic), chrómu a niklu, olova (resuspenze), těkavých organických látek – VOC (zážehové motory), polycyklických aromatických uhlovodíků – PAU (vznětové motory) a ve svém součtu velmi významného množství emisí skleníkových plynů oxidu uhelnatého a oxidu uhličitého (cca 102 až 103 g CO2/1 km/vozidlo).

Problematika domácích (lokálních) topenišť
Dlouhodobým problémem nejen v Ústeckém kraji, ale v celé ČR jsou emise z domácích neboli lokálních topenišť. Lokálním topeništěm se rozumí zdroj znečisťování o jmenovitém příkonu do 300 kW, přičemž podmínky provozu těchto zdrojů jsou upraveny zákonem č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Důvodem, proč se řeší problematika lokálních topenišť, je především významná produkce emisí, které mohou být v určitých oblastech hlavním zdrojem znečištěného ovzduší. Přibližně 15 % českých domácností je vytápěno tuhými palivy, která jsou zdrojem emisí problémových látek 38 % PM10, 60 % PAU a až 90 % benzo[a]pyrenu. Tyto škodliviny jsou nejčastěji obsaženy ve spalinách ze zastaralých uhelných kotlů v domácnostech. Jsou o to více nebezpečné, že vycházejí z komínů v lokalitách s obytnou zástavbou v malé výšce nad terénem a velmi často bez možnosti řádného rozptylu. Při nesprávném způsobu vytápění rodinných domů si jejich majitelé vypouští škodliviny prakticky přímo „pod nos“. Řešením tohoto problému je vyměnit zastaralé kotle za kotle nové a ekologičtější.

Strategické dokumenty ke zlepšení kvality ovzduší
Ústecký kraj má zpracován a jako nařízení schválen Integrovaný krajský program snižování emisí. Mezi celkové priority Programu patří:

  • snížení imisní zátěže částicemi velikostní frakce PM10, oxidem siřičitým, oxidem dusičitým a benzo[a]pyrenem,
  • snížení emisí oxidů dusíku (prekurzor ozónu),
  • snížení emisí oxidu siřičitého,
  • snížení emisí těkavých organických látek (prekurzor ozónu).

Podpůrnými dokumenty na krajské úrovni jsou dále Územní energetická koncepce Ústeckého kraje, Plán odpadového hospodářství Ústeckého kraje a Program rozvoje Ústeckého kraje.

V rámci snížení emisí z lokálního vytápění se Ústecký kraj zapojil do tzv. kotlíkových dotací. MŽP se podařilo získat prostředky z evropských fondů na výměnu starých, neekologických kotlů za nové, které budou moci využít přímo občané. Dotace přispívá na nákup nového kotle částkou ve výši 70-85 % z jeho pořizovací ceny. V Ústeckém kraji může žádat fyzická osoba vlastnící rodinný dům o maximálně 3 bytových jednotkách v Ústeckém kraji. Tento dům musí být vytápěn kotlem na tuhá paliva s ručním přikládáním.

Novela zákona by přinesla zlepšení Problematikou lokálního vytápění se zabývá i návrh novely zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Navrhuje zavést povinnost provozovatelů spalovacích stacionárních zdrojů umístěných v rodinných domech, bytech nebo ve stavbě pro rodinnou rekreaci umožnit osobám pověřeným obecním úřadem obce s rozšířenou působností přístup ke zdroji a jeho příslušenství a k používaným palivům za účelem kontroly dodržování povinností podle zákona o ochraně ovzduší. Podmínkou je, že v průběhu 12 po sobě následujících měsíců vznikne opakovaně důvodné podezření, že stacionární zdroj je provozován v rozporu s povinnostmi stanovenými zákonem o ochraně ovzduší. V případě, že podezření vzniklo opakovaně (tj. alespoň dvakrát), je v návaznosti na toto opakované podezření obecní úřad obce s rozšířenou působností oprávněn provést kontrolu zdroje. Dne 19. října 2016 schválil Senát ČR novelu zákona o ochraně ovzduší. Účinnost ustanovení o kontrolách spalovacích stacionárních zdrojů v domácnostech se navrhuje k 1. lednu 2017. Nové kontrolní pravomoci orgánů ochrany ovzduší by umožnily efektivnější vymáhání zákonem stanovených povinností a zároveň s možností výměny zastaralých kotlů na pevná paliva by přispěly k omezení znečištění z lokálních topenišť, což by se kladně projevilo i v kvalitě ovzduší celého Ústeckého kraje.