Co dokáží odpady v domácích topeništích…

Dříve si lidé nedělali starosti s odpady. To, co nespotřebovali, někde pohodili, a protože většina věcí byla přírodního původu, odpad se rychle rozložil, aby se navrátil do koloběhu přírody v podobě užitečných, v přírodě běžných látek. S rozvojem průmyslové výroby a zvyšujícím se počtem obyvatel začali lidé pociťovat s odpady stále větší problémy. Ve městech se objevily popelnice. Jak už název napovídá, zpočátku lidé pálili odpady v kamnech a do popelnic sypali pouze popel. Později začali dávat odpady do nádob, jejichž obsah formanské vozy vyvážely na haldu za městem. Pevných odpadů však stále přibývalo a už kolem roku 1870 nastaly problémy s kapacitou skládek. Řešením tohoto neudržitelného stavu měla být výstavba spaloven.

Spalování odpadu v domácnostech
Spalování odpadů jak v domácnostech, tak v průmyslových podmínkách má za sebou dlouhou historii. Spálením dojde ke značnému snížení objemu odpadu (až na 1/3) a zisku energie. Spálit je možné v podstatě jakýkoliv domácí odpad, otázkou je, jaké škodliviny se přitom dostanou do ovzduší. Dříve bylo spalování odpadu v domácích topeništích běžnou záležitostí. S rozvoje syntetických vláken a materiálů je ale nemožné doma odpad spalovat bez nežádoucích dopadů na životní prostředí a zdraví člověka. Znečišťující látky unikající do ovzduší jsou často karcinogenní (způsobují nebo napomáhají rakovinnému bujení buněk). Navíc v domácích topeništích dochází k tavení odpadu, příp. jeho nasáknutí do pevného paliva, rozkladu taveniny a odkapávání do sběrné nádoby popela. Tato tavenina může zabraňovat přístupu vzduchu k palivu, které pak špatně hoří.

Rozkladem odpadu vznikají organické látky ve vysoké koncentraci, které nestačí vyhořet a společně se spalinami opouští spalovací zařízení. Měli bychom si uvědomit, že spálením odpadů v kotli nebo kamnech se odpadů nezbavíme. Jen je vypustíme do ovzduší, odkud již není možné je odstranit. Zamořený vzduch plný škodlivin z lokálních topenišť pak dýcháme nejen venku, protože rozptyl z nízkých komínů je minimální, ale samozřejmě proniká i do vnitřních prostor našich domovů.

Spalování odpadu v domácích topeništích je v současné době zákonem zakázáno.

Spalovny odpadů
Na rozdíl od domácích podmínek spalování odpadu (teplota 450-850 °C, neregulovaný přístup kyslíku, okamžitý odvod spalin) probíhá proces spalování odpadu ve spalovnách při teplotách 850-1 100°C, s přebytkem kyslíku a s několikavteřinovou dobou zdržení spalin v topeništi. Spaliny putují do filtrační jednotky, kde jsou zbaveny popílku, a dále na katalytické filtry, kde probíhá destrukce dioxinů. Pod označením dioxiny nalezneme 210 chemických látek ze dvou skupin odborně nazývaných polychlorované dibenzo-p-dioxiny (PCDDs) a polychlorované dibenzofurany (PCDFs). Následuje několikastupňová pračka spalin.

Emise ze spaloven podléhají velmi přísným limitům, jsou kontinuálně měřeny a průběžně kontrolovány. V ČR je v současné době 29 spaloven průmyslového a zdravotnického odpadu a 3 spalovny komunálního odpadu. Vedle základních znečišťujících látek se u spaloven sledují emise těžkých kovů (olova, kadmia, rtuti, arsenu, mědi, chromu a niklu). Dále probíhá měření emisí polychlorovaných dibenzodioxinů a dibenzofuranů. Přehled o produkci znečišťujících látek je dostupný na webových stránkách ČHMÚ.

Domácí topeniště vs. spalovna
Kdo tedy produkuje více škodlivin do ovzduší? Domácnosti, které topí tuhými palivy a mnohdy i odpady, nebo spalovny? Odpověď není tak jednoduchá. Spalování odpadu v domácnostech má mnohem vyšší emisní faktory než spalovny odpadu. Evropská komise například tvrdí, že: „Jeden kilogram odpadu spáleného na otevřeném ohni může vyprodukovat stejné množství emisí dioxinů jako 10 tun odpadu spáleného v moderních spalovnách.” Zprávy z České republiky uvádějí, že emise dioxinů z domácího spalování v jedné vesnici jsou podobné emisím z velké spalovny. Na internetu jsou k dispozici různé studie, např. studie Výzkumného energetického centra VŠB-TU Ostrava, Ing. Jiřího Horáka, Ph.D. (Může jedna vesnice vyprodukovat tolik dioxinů jako velká spalovna odpadů?), které polemizují nad tím, zda jedna obec může vyprodukovat tolik dioxinů jako spalovna. Může, ale také nemusí.

Závěr
Spalování nekvalitních nebo zakázaných druhů paliv v technicky nevyhovujících spa-lovacích zdrojích vede nejen k poškozování vnějšího životního prostředí, ale také ke zhoršení ovzduší v lidských obydlích, které se následně může projevit na zdraví lidí. Velmi nebezpečné látky jsou těžké kovy a dioxiny, které jsou nejen rakovinotvorné, ale poškozují také hormonální a imunitní systém a ovlivňují nervovou soustavu, navíc se v těle hromadí několik let, a tudíž se jejich negativní vliv může ukázat až za dlouhý časový úsek. V nakládání s odpady je vhodné odpady v co nejvyšší míře separovat, zbytek pak vhodit do kontejnerů, jejichž obsah by byl energeticky využit ve spalovnách. Bohužel, zatím u nás v republice převládá ta nejhorší možnost, ukládání odpadu na skládku.